„Vyučující nám oznámila, že pro nás domluvila demonstraci lidských preparátů na pitevně, ať si vybereme termíny a že demonstrace proběhne prezenčně v nemocnici. Také řekla, že kdo na to nemá, bude se jednou i natáčet. Ačkoliv by pro organizaci asi bylo jednodušší, abych si jen doma pustila video, do kterého bych si nechala udělat titulky, chtěla jsem si to zažít na vlastní kůži.
Napsala jsem tedy slečně Holubové, co mě čeká a snažila se s ní vymyslet, jak je možné vyřešit služby na demonstraci na pitevně – prostě abych tam dobře rozuměla. Následně jsem s možnostmi napsala své kontaktní osobě a uvedla, která mi přijde jako nejlepší. Ta to vykomunikovala s vyučující a já následně objednala přes koordinátorku přepis. Na přepis se mi poštěstilo mít skvělou přepisovatelku z lékařské fakulty, takže jsem věděla, že nebude žádný problém s terminologií a ani by se nemělo stát, že by to třeba nezvládla fyzicky či psychicky. Navíc se později ukázalo, že se přepisovatelka zná i s vyučující, která nás demonstrací preparátů měla provést, čímž se věci ještě usnadnily.
Přišel Den D, když jsme dorazili do pitevny, přepisovatelka už tam byla a byla připravena na přepis. Původně jsme měly v plánu přepisovat do tabletu na Text on Top, ale po tom roce, kdy se nikde nepoužíval, se ho nepodařilo zprovoznit. Nakonec se to ale ukázalo dokonce jako lepší, protože jsem aspoň měla obě ruce volné na držení preparátů a tablet neopatlaný formaldehydem.:)
Ačkoliv přesun z tabletu na notebook vypadal jako “komplikace”, vlastně to ve výsledku nic nekomplikovalo. Počítač byl na otočném stolečku na kolečkách a přepisovatelka měla ke klávesnici dlouhý kabel, takže i v malých prostorách pitevny to bylo ideální – když vyučující potřebovala pro nějaký preparát, přitáhla jsem si stoleček k sobě, abych jí udělala místo, když jsem se potřebovala přiblížit ke stolu s preparáty, odtáhla jsem ho k němu a blikala očima mezi preparáty, na kterých vyučující ukazovala, a přepisem, abych věděla, co říká. Ačkoliv nejsem úplně neslyšící, přepis mě zachránil, protože cizím, latinským termínům jsem absolutně nerozuměla, i když jsem je pak podle přepisu znala.
Přepisovatelka zvládla psát skvěle, psala i okolní věci, abych nebyla vyloučena z nějakých vedlejších informací. Vyřešila to, i když jsme stáli nad tělem, kde jsem nemohla už mít stoleček s notebookem přímo u sebe, ale byla s ním naproti a sem tam jsem do něj koukla a dočetla si, co přibylo.
Za mě musím říct, že jsem se toho docela bála, jak to půjde, jestli nebudu příliš ztracená z přepínání zraku mezi preparáty a přepisem, ale fungovalo to velmi dobře a sama jsem nedávno zjistila, že jsem si toho také dost zapamatovala. Jediná ještě lepší možnost by byla, kdyby mi někdo udělal tu demonstraci preparátů individuálně – také to byla varianta, ale asi by to bylo spoustu dalších věcí k řešení navíc a třeba bych nedostala stejné informace, jako jsem získala takto se svými spolužáky. Pokud se někdo bojíte přepisu na praktickou výuku, nemusíte se bát, zkušenost s tím mám opravdu dobrou. :)“
Kristýna Šimralová, studentka 2. roč. psychologie na FF UK
